Meteorologické pojmy
Na stránkách o po�asà se vyskytujà i základnà pojmy z meteorologie, jejichž správný význam nenà vždy zcela jasný, proto jsou některé z nich zde vysvětleny. Texty jsou převzaty se souhlasem autora ze stránek o po�asà v Nové Pace.
Úvodem
Meteorologické velièiny lze rozdìlit na:
- základní (pøímo mìøené)
- doplòkové (pøímo mìøené)
- vypoètené (z kombinace nìkolika mìøených velièin)
- statistické, které jsou souèástí dlouhodobých pøehledù poèasí
- ostatní
Základní meteorologické velièiny
Mezi základní meteorologické velièiny patøí teplota vzduchu, tlak vzduchu, vlhkost vzduchu, srážky a vítr. Nyní k jednotlivým pojmùm:
Teplota vzduchu je základní meteorologický prvek udávající
tepelný stav ovzduší, tj. schopnost vzduchu pøijímat, nebo pøedávat tepelnou
energii. Mìøí se pøesným teplomìrem, který je dokonale chránìn pøed pøímým
sluneèním záøením v meteorologické budce ve výšce 2 m nad zemským povrchem.
Teplota vzduchu se u nás mìøí ve °C.
Speciálním údajem je pøízemní minimální teplota vzduchu,
která udává nejnižší hodnota teploty vzduchu zaznamenaná tìsnì nad zemským
povrchem na meteorologické stanici za urèité èasové období. K mìøení pøízemní
teploty vzduchu se používá stejného teplomìru jako pro mìøení minimální teploty
vzduchu v meteorologické budce. Minimální teplomìr se umis�uje do speciálního
stojánku ve výšce 5 cm nad zemí. Význam této hodnoty je zejména pro
zemìdìlce a zahrádkáøe.
Atmosférický tlak vzduchu. Atmosférický vzduch vlivem síly
tíže pùsobí na zemský povrch tlakem (hydrostatický tlak), jehož velikost závisí
na množství vzduchu ležícího nad danou plochou. Z tohoto dùvodu je tlak nejvyšší
u povrchu Zemì a s výškou klesá. Jako jednotka atmosférického tlaku se používá
hektopascal [hPa], nìkdy se mùžete setkat s jednotkou milibar [mbar], pøièemž
jejich vzájemný vztah je 1 hPa ~ 1 mbar. Na aneroidech bývá dodnes
udáván v jednotkách Torr, èemuž odpovídá pøepoèet 1 torr = 1 mm
rtu�ového sloupce a 1 torr ~ 4/3 hPa. Za normálních podmínek je
tlak 1013,25 hPa (pro 45° zemìpisné šíøky, nadmoøskou výšku 0 metrù
a teplotu 273 °K). Tento tlak je považován za standardní. Aby bylo možné srovnání
namìøeného tlaku vzduchu, používá se tzv. tlak pøepoètený na hladinu
moøe, kdy namìøená absolutní hodnota tlaku vzduchu se pøepoèítá
na srovnatelné hodnoty.
Vlhkost vzduchu je meteorologický prvek popisující množství
vodní páry ve vzduchu. Množství vodní páry ve vzduchu podmiòuje vznik oblakù
a srážek a je èasovì i místnì velmi promìnlivé. Vlhkost vzduchu se mìøí vlasovým
vlhkomìrem, nebo psychrometrem což je pøístroj tvoøený dvojicí stejných teplomìrù,
z níž jeden má èidlo suché (suchý teplomìr) a mìøí teplotu vzduchu a druhý má
èidlo obalené navlhèenou bavlnìnou punèoškou (vlhký teplomìr). Vypaøováním
vody z punèošky se odnímá vlhkému teplomìru skupenské teplo vypaøování, a proto
je jeho údaj zpravidla nižší než údaj suchého teplomìru. Pomocí psychrometrických
tabulek se z rozdílù údajù tìchto teplomìrù urèuje vlhkost vzduchu a tlak vodních
par. S vlhkostí vzduchu úzce souvisí i rosný bod, což je teplota,
pøi níž vzduch dosahuje stavu nasycení vodní parou a ta se zaène srážet. Jinými
slovy je to teplota, na níž by se musel vzduch za nezmìnìného obsahu vodní páry
a beze zmìny tlaku vzduchu ochladit, aby množství vodních par v nìm obsažené
staèilo k jeho nasycení. Protože vzduch mùže za urèité teploty pojmout jen
urèité množství vodní páry, pøi ochlazení pod rosný bod zaèíná "pøebyteèná"
vodní pára kondenzovat a chladné pøedmìty se vylouèenou vodou orosí. Takto
vzniká nejenom rosa, ale i mlha, oblaky apod.
Srážky jsou vodní kapky, nebo ledové èástice vzniklé následkem
kondenzace (zkapalòování) vodní páry nebo desublimace (pøemìna plynného skupenství
pøímo ve skupenství pevné) vodní páry v ovzduší. Jde tedy o všechnu atmosférickou
vodu v kapalném, nebo tuhém skupenství, vypadávající z rùzných druhù oblakù,
mlhy, nebo usazující se na zemském povrchu èi na pøedmìtech v atmosféøe. U
tuhých srážek se také mìøí výška snìhové pokrývky a její vodní hodnota. Základním
pøístrojem pro mìøení srážek je srážkomìr jehož záchytná plocha je 500 cm2.
Platí, že 1 mm srážek = 1 l vody na 1 m2. Pro registraci
úhrnu a èasového prùbìhu dopadajících kapalných srážek bìhem letního období
slouží registraèní pøístroje zvané ombrografy. Srážky podle intentity dìlíme
na:
- velmi slabé srážky < 0,25 mm/hod.
- slabé srážky > 0,25 mm/hod. a < 1,0 mm/hod.
- mírné srážky > 1,0 mm/hod. a < 4,0 mm/hod.
- silné srážky > 4,0 mm/hod. a < 16,0 mm/hod.
- velmi silné srážky > 16,0 mm/hod. a < 50,0 mm/hod.
- extrémní srážky > 50,0 mm/hod.
Vítr je meteorologický prvek popisující proudìní vzduchu v
urèitém místì atmosféry v daném èasovém okamžiku vzhledem k zemskému povrchu.
Vzniká mezi dvìma místy s odlišným tlakem vzduchu, kdy èástice vzduchu jsou
uvádìny do pohybu silou tlakového gradientu (spádu) ve smìru od vyššího tlaku
k tlaku nižšímu. Vítr je tím silnìjší, èím je vìtší tlakový gradient, èili èím
jsou hustší izobary na synoptické mapì. Pro popis vlastností vìtru jsou podstatné
dvì velièiny - rychlost a smìr vìtru. Mìøí se pomocí anemometru.
Rychlost vìtru se mìøí ve výšce 10 m nad povrchem zemì
a udává se v metrech za sekundu pøípadnì kilometrech za hodinu (1 m/s
= 3,6 km/hod.). Pro odhad síly vìtru slouží tzv. Beaufortova stupnice
síly vìtru (viz tabulka v pøíloze). Specifickým údajem rychlosti vìtru je
tzv. náraz vìtru, což je maximální rychlost vìtru trvající
alespoò 3 sekundy, která se objeví bìhem 3 minutového intervalu.
Denní probìh vìtru je celková vzdálenost v kilometrech, kterou
pøekoná vítr za 24 hodin.
Smìr vìtru se udává dle smìru, odkud vítr vane. Smìr
mùžeme vyjádøit pøesnìji pomocí azimutu (0°-40° severovýchodní, 40°-90° východní,
90°-130° jihovýchodní, 130°-180° jižní, 180°-220° jihozápadní, 220°-270° západní,
270°-310° severozápadní, 310°-360° severní) nebo také pomocí svìtových stran.
Pokraèování na NÁSLEDUJÍCÍ STRÁNCE